|
Čínské stravování na český způsob - Úvod |
|
|
|
Napsal MUDr. Petr Hoffmann
|
|
Pondělí, 01 únor 2010 |
 …Nejjednodušší a nejdůležitější zásada správného stravování je, že strava má být střídmá, pestrá a pravidelná. Tedy všeho s mírou, nic nepřehánět a dobrého pomálu. Tato zlatá střední cesta je typická pro všechny oblasti čínské medicíny, nejen pro stravování.
Vybírat bychom si měli jídla sezónní, rozumí se tím potraviny, které právě rostou
v našem nejbližším okolí a jsou nám tak po celý rok k dispozici. Kupř. rajčata, jež jsou celoročně k dostání v hypermarketech, jsou pěstována ve sklenících, chutnají jaksi „uměle“ a jejich efekt na naše tělo tomu odpovídá... Nejlépe vždy chutná to, co si sami vypěstujeme či vykrmíme. Pokud však tuto možnost nemáte, vyrazte si na trh, kde babičky prodávají své zahrádkářské a chovatelské přebytky, které sice nejsou tak akurátní, ale jsou více či méně v biokvalitě, protože důchodci nemají peněz nazbyt, aby investovali do drahých postřiků, umělých hnojiv a „výživných granulí“.
Ostatně zkuste si někdy dát domácí kuře, které neroste několik málo desítek dní, ale zcela přirozeným způsobem. Takový oběd je nejen pohlazením pro naše chuťové buňky, ale přispívá i k našemu zdraví. Stravu bychom měli přizpůsobit i ročním obdobím a klimatu. Právě to jsme měli na mysli, když jsme mluvili o „sezónním“ stravování: v létě více zeleniny a ovoce, na podzim pak více obilovin, v zimě spíš více masa a zahřívacích ostrých koření, možno i pečená masa, na jaře pak rašící výhonky a čerstvé klíčky obilovin a luštěnin apod.
Jelikož, jak už to tak bývá, zdánlivě složité věci jsou někdy jednoduché a v jednoduchosti je síla, dalším nepsaným pravidlem je fakt, že jídlo, které nám prospívá, je to, po kterém se cítíme lépe než před ním. …
Jak se (ne)nechat zmást?
Často se člověk snaží najít nějaký zaručený způsob, podle kterého by se měl stravovat. Ze všech stran na nás útočí „zaručené diety“ a recepty, co bychom všichni měli jíst, abychom se měli dobře. Mnohdy z těchto rádoby dobrých rad čiší reklama, jindy neznalost. Jeden příklad za všechny – v poslední době je módou stravování dle krevních skupin. Když se zeptáte čínského lékaře na jeho názor, tak vám s chápajícím úsměvem odpoví, že vždy záleží na tělesné konstituci člověka.
Kupř. postavte vedle sebe konstituční typ vlhkého a chladného člověka, který je
zimomřivý, tlustý, bledý, pomalý atd., a vedle něho konstituční typ suchého a horkého člověka, který je naopak horkokrevný, hubený, rychlý apod., asi tak jako dvojice Laurel a Hardy či jiné známé tandemy. Ukáže se, že oba dva mají stejnou krevní skupinu. Je nelogické, aby se oba dva typy stravovaly stejně – jednomu z nich však toto stravování podle krevních skupin bude vyhovovat a bude dále šířit osvětu o tom, jak je tato dieta výhodná a zdraví prospěšná a případně bude i toto své přesvědčení vnucovat svému okolí. Podobně i makrobiotická či vegetariánská dieta je určena jen pro určitý typ lidí, a sice pro konstituční typ sucha a horka, neboť tato strava přináší většinou do těla vlhko a chlad (syrová či zkvašená zelenina a ovoce, chybí maso, které zahřívá organizmus). Každý jsme prostě jiný a nelze uplatňovat zásadu kolektivního komunismu. Vždyť třeba i podle našich dětí víme, že každý náš potomek přirozeně upřednostňuje jiná jídla – někdo je více masový, druhý zase buchtový atd. Proto je tak důležité stanovit si svůj konstituční fyzický typ a nenechat
se ovlivňovat různými módními směry a falešnými proroky, i když to s vámi
myslí dobře. Jak říká jedno české přísloví: „Cesta do pekel je mnohdy dlážděna
samými dobrými úmysly...“
My rádi jíme – a že nám chutná!
Český člověk si potěšení z jídla neodepře. To je plně v souladu se zásadami harmonického stravování, neboť jednou ze stravovacích funkcí je i zážitek a radost z dobré krmě. Problém však nastává, je-li člověk jednostranně či nadměrně zaměřený na určitý typ jídla. Kupř. naše národní jídlo vepřoknedlozelo by nebylo v důsledku pro zdraví člověka až tak zatěžující, kdyby se požívalo vepřové spíše libovější než tučné, více zelí na úkor knedlíků, které by byly třeba ze špaldové celozrnné mouky, a pokud by toto dotyčný nejedl dvakrát týdně, jak tomu často bývá v kraji zvykem. Vysvětlete to však českému
jedlíkovi, který vám na vaše argumenty odpoví sloganem, že celý národ vepře jí,
vepři, ti se nepřejí...
Úryvek z knihy MUDr. Petra Hoffmanna: Od pramene čínské medicíny (nakl. Euromedia 2007) Více se také můžete dozvědět v jeho ordinaci U Černé věže 6 v Českých Budějovicích (kontakt) či na stránkách www.patentnimedicina.cz. Jak jste na tom se stravou vy, si můžete též vyzkoušet zde http://www.patentnimedicina.cz/test_dobra_strava.php
|
|
Archiv článků 
