Pečenou husu nebo kachnu Norové neznají, i když jsou v prodeji za nekřesťanské peníze. Pojem domácí zabíjačka není znám, i když jsou ke koupi půlky prasat a ostatní suroviny, zvlášť hlavy. Vepřové hlavy jsou na pultech obchodů prodávány bez uší, ale zato s očima. Divné.
Možno konstatovat, že převládají dvě silné skupiny jako hlavní chod, a to vepřový bůček a s příslušenstvím a sušená ovečka s příslušenstvím. Další pokrmy se konzumují k snídani, svačině či jak kdo má chuť. Za nimi pokulhává jako hlavní chod lutefisk a pak dnes již dost moderní krocan. Lutefisk se hojně jí na první nebo druhý svátek vánoční a to proto, že zůstalo po sušené ovečce hodně tuku, který MUSÍ Norové spotřebovat. Sušená ovečka se jí i na Silvestra a lutefisk se pak jí třeba v týdnu.
Jako pití k těmto pokrmům převládá pivo, protože k ovečce a k bůčku se nic jiného nehodí. Na Vánoce se vaří spousta druhů vánočního piva a na pohled jsou to piva tmavší, něco jako piva řezaná. Chuť je však nezaměnitelná, s lehkým karamelovým nádechem a silným chmelovým dozníváním. Vánoční piva se také vyznačují vyšší stupňovitostí a některá mají obsah alkoholu totožný se stolními víny.
Neodmyslitelným pitím k sušené ovečce, smalehove a skopovým masům je kmínka. Jediná kmínka prý spaluje skopový lůj a kmínek je na trhu v Norsku nepřeberně. Nejlepší kmínka je ta, která několikrát překročí rovník a takové kmínce se říká LINE nebo LINIE. Každá norská loď má za povinnost do svých skladovacích prostor uložit několik soudků s čerstvou kmínkou, která pohybem v sudech zraje a zraje i změnami teplot. Proto přes rovník. Barva kmínky je zlatá, ale existují i kmínky čiré. Kmínka se v Norsku nazývá AQUAVIT - z latinského voda života, píše a vyslovuje se Akevitt. Kmínka nechutná nijak oslnivě, spíše naopak a zřejmě se opravdu hodí jen k těm těžkým jídlům. Panáka kmínky si asi někdo jen tak nedá, ale kdo ví?
Smalahove, Smalehove ...
Ovčí hlavy - pokrm, který nahání hrůzu všem cizincům (ale i většině Norů).
Na "špinavou neděli" - poslední neděli v adventu, vychází mnoho mužů v západním Norsku z domů, aby se zúčastnili bestiálních a pohanských předvánočních orgií, a to pojídání ovčích hlav. Nikdo z těch, kdo ovčí hlavu neochutnal, nemůže říct, že je nejedlá a měl by to jednou zkusit. Zlomit v sobě předsudek a ochutnat. My víme o čem mluvíme, je to delikatesa. - toť úvodní text uvedený v minikuchařce u této norské delikatesy :)
Příprava:
Nasolená, vyuzená a vysušená ovčí hlava se minimálně na 4 hodiny namočí do studené pitné vody a pak se pomalu vaří 4-5 hodin. Existují dva druhy ovčích hlav. Stažené a nestažené z kůže. Stažené z kůže jsou pro začátečníky a nestažené potom pro otrlé :)
Konzumace:
Při konzumaci ovčí hlavy začínáme v oblasti ucha, kde je nejvíce tuku, který musíme dostat do těla horký. Totéž platí o oční partii. První řez vedeme mezi čelistmi až k sanici a tím si prakticky hlavu rozdělíme na dvě části. Vydloubneme oko, opatrně ho rozřízneme a vyjmeme panenku, která vařením ztvrdla. Silné nátury oční kámen plivají na připravený talířek. Tím jsme se dostali k očním svalům, které mnozí labužníci považují za nejlepší partii z hlavy. Pak pokračujeme k uším a nakonec si necháme přední čelistní partii a jazyk kde je tuku nejméně.
Příprava vánočního bůčku před pečením
U bůčku si necháme zespodu všechna žebírka přeřezat a ostrým nožem kůži ozdobně nařežeme. Pak do bůčku vetřeme pepř a sůl a necháme ho 1-3 dni odležet. Pak dáme bůček na větší pekáč a podložíme ho talířem. To není bezdůvodné. Bůček se dobře peče i zespodu, není rozmočen a sádlo nám stejnoměrně odtéká. Bůček podléváme a zkraje ho máme přikrytý fólií. Pokud upečený bůček nemá křupavou kůrčičku, dáme ho na pár minut v troubě upéct na maximum. Výsledný efekt se záhy dostaví.
RIBBE (bůček) je
nejpopulárnější a číslo 1 na vánočním stole. Každý druhý Nor má na Vánoce pečený bůček. O křupavé kůrčičce se diskutuje na všech místech dlouho před Vánocemi a lidé se jen třesou, aby se jim letos ta kůrčička povedla, jinak jsou zkažené Vánoce. Není to jako za starých časů, kdy byli prasata pěkně sádelnatá. U dnešních prasat již tolik tuku není a s kůrčičkou jsou někdy problémy.
PINEKJOTT - sušená ovečka
Jedná se o jehněčí žebírka nasolená a usušená. Pokrm pochází ze západního Norska a daleko nejsou doby, kdy bude málo ovcí, protože žebírka se rozmohly natolik, že brzy v konzumaci předčí i bůček. Proč vlastně norové jedí sušená žebírka, když dnes jsou jiné možnosti jak maso konzervovat? Proto, že nasolené a usušené jehněčí má nezaměnitelnou chuť, aroma a konzistenci.
Příprava:
K přípravě je třeba větší hrnec a rošt z oloupaných březových větví. Strana se nakrájí na díly a přes noc se namočí do vody. Pak se díly nakladou na rošt a vaří se na páře asi 2 hodiny až jde maso od kosti. Na trhu v Norsku jsou k dostání dva druhy žebírek - solená a sušená a solená, sušená a zauzená. Žebírka se podávají s tuřínovou kaší, bramborami, hrubě sekanými vánočními klobásami a Vossakorvem (točený salám).
Druhou část povídání o Norské vánoční kuchyni od Tomáše E.Mozera si můžete přečíst v článku zde.